O autorce

 

 vlČÍ HLAS TADY SLYŠÍŠ?

• • Měřím 163 centimetrů a vejdu se téměř všude, rozhodně ale nezapadnu všude.
  • Šumava do mě otiskla divočinu.
  • Vystudovala jsem ekonomku, protože mi učitelka matiky řekla, že na to nemám.
  • Vystudovala jsem taky lidský zdroje, ale furt nechápu, proč se lidem říká "zdroje" – znervózňuje mě, že to slovo stojí hned vedle "stroje".
  • Zkusila jsem si práci v korporátu, v kavárně, na sadu kiwi, na vinici, v nezisku a vždycky měla báječný šéfy. Moje nejpřísnější šéfka se mi narodila před dvěma roky.
  • Miluju věci z bazarů, sekáčů, ošoupaný džísky a starý hity – největším oldies je můj vztah s klukem, co mě potkal na fotbale. Bylo mi 15 a četla jsem si na tribuně knihu.
  • Tíhnu k osobnímu rozvoji, ale někdy se do něj ponořím tolik, že se u mě rozvíjí leda tak pocit, že jsem úplně rozbitá a všechno stojí za hovno.
  • Když medituju, přemýšlím, co uvařím, anebo si představuju svoje myšlenky jako lodičky plující po vodě, a to se mi zas chce okamžitě čůrat.
  • Dlouho jsem slýchávala "nebuď taková citlivka", což se v mojí hlavě zkrátilo na "nebuď taková" a následně na "nebuď.
  • Moje nejoblíbenější diskokoule je měsíc.
  • Umím si představit život všude a kamkoli se zatoulám, hledám reality.
  • Na pustej ostrov bych si vzala špunty do uší a zápisník.
  • Obdivuju vesmír a uprdelismus, ale ani jednomu nerozumím.
  • Žiju se svým klukem, malou Indiánkou, kočkou a dodávkou Egu v malým domku pod lesem u Prahy (potřebuju borůvky v plecháčku i na tartaletce). Pracovně mu říkáme skvot, ale jednou z něj bude skvost.