Deník kecky, aneb o štěstí a nesnázích na cestách



Dneska je zvláštní den. Po zhruba 14ti dnech jsem sama doma. SAMA?! To jako fakt? Jasně že neee, neberte mě hned za slovo. Když říkám sama doma, myslím tím, že můj drahocenej  muž je pryč. Samota mě ovšem obchází velkým obloukem – v obýváku někdo vyměnil malý děti za orangutuny a naší filipínskou spolubydlící ve vedlejším pokoji za zpěvačku. Zrovna teď mě přes zeď přesvědčuje, že „Forever, and ever, you'll stay in my heart. And I will love you… Bello, budu si to pamatovat, až zase zabereš po ránu koupelnu na hodinu a my si budeme čistit zuby žvýkačkou po cestě do práce...

Právě jsem si po sobě přečetla první odstavec a je to tady! Prozření zaťukalo! Totiž CHYBÍ MI SAMOTA! 

Taková ta rutinní, ne na pláži nebo v lese, ale doma. U mýho stolu se všema těma mýma blbinama na něm a taky vůně mých oblíbených svíček z Ikei. Hmm, když tak nad tím  přemýšlím, momentálně mi chybí vlastě i jakejkoli můj stůl :D

Často mi kamarádi, ti z masa a kostí, ale i ti virtuální (instagrame, instagrame, ukaž kdo v tobě přebývá) píšou, že náš život teď je perfektní. Že všechny problémy na cestě jsou jen relativní, protože to musí bejt faaakt dobrodrůžo! 

Tak aby bylo jasno, přichází coming out, přátelé. VELKÉ PŘIZNÁNÍ, napsali by v časopisu Glanc… I když v mým případě asi spíš v tom Štěstí a nesnáze.

  • Tak teda, dneska jsem doma! Ne proto že je víkend nebo proto že mám dovolenou. Jsem doma protože nemůžu hejbat rukou! Jop, sbírání kiwi moje ruce milujou. Nebo teda celý tělo! Včerejší filmovej večer jsem si taky užila, jak se patří – prvních deset minut filmu bylo skvělých… A ten zbytek určitě taky, předpokládám. Sorry jako, ale fakt jsem potřebovala spát. U srdce mě hřeje, že do práce půjdeme už asi jen tak 8krát za sebou, protože možná pak jeden den bude pršet! Jop, jak já teď miluju déšť!
  • Pořád se snažím nejíst maso (dobře Ty, Káťo!), s přibývající zátěží v práci ovšem rapidně roste moje spotřeba pizzy z takeaway a vína! Obojí za krásných 7 dolarů, hřích to v regálu nechat, že jo. Výsledek? Moje představy o těle tvrdou prací vyrýsovaným se rozplývají v dáli. Ale když fakt hodně zatáhnu břicho, uvidíte sval… Na mou duši, já ho tam jednou zahlídla! (jen doufám, že to nebyla příjemná chvilka po tom vínu)
  • Namalovaná jsem byla naposledy před týdnem a půl! Ne že bych obzvláště postrádala dress code z mojí bývalý práce v korporátu, ale styl legínová královna doplněnej nejnovějším trendem vytahaná mikina, mě už trošku omrzel. Zkusila jsem se dle rad z portálů pro ženy každý ráno tak trochu vyladit od gala, to abych se jako cítila pořád atraktivní (moje kamarádka co má doma měsíční prtě pochopí, jo Luci, cítím to souznění i přes oceán(y)). Zjistila jsem ale, že kiwi se pak sami nenasbírají, ba co víc, že na ně přes rozmazanou řasenku hůř vidím. Po pár pokusech o vypíchnutý oko větví moje oči požádaly o makeup abstinenci. Vyslyšeno minimálně na další tejden a půl.
  • Teplý jídlo k obědu jsem už neměla… Počkaaaat… Já si to fakt nepamatuju? Stejně jako oběd normálně na židli, normálně u stolu… Momentálně se totiž naše chvilky obžerství odehrávají v trávě, na silnici, ve škarpě, v sadu. Prostě tam kde nám zrovna big boss zavelí „lunch time“. Jooo a máš na to přesně 30 minut, tak koukej rychle zasednout a baštit, pracante!
  • Doma se slaví! Velká svatba! Právě si balím do svý ušmudlaný krabičky bulgur se zeleninou od včera a u toho slintám nad fotkou přeplněnýho stolu. Ještě že Tě mám, facebooku, ještě že Tě mám. Jsou tam taky všichni ti, co máme tak rádi se skleničkou panáka v ruce. Hm… „Míšo, kde že je to víno?!“
  • Bydlíme 7 minut od překrásný pláže a zhruba jednou do deseti dnů ji vidíme i za světla. Dny volna kdy lije a není vidět na metr před sebe jsem s dovolením nezapočítala.
  • Moje dřívější pokusy o jógu a fitbox prošly lehkou transformací. Momentálně praktikuju cviky typu „zvedni levou nohu, opatrně zvedni i pravou nohu a bez bolesti se dostaň na postel“.
  • Mám tolik možností! Tolik, že sama nevím, co chci. Zalarmovala jsem sebe i ostatní okolo mě žádostí o pracovní víza do Austrálie. "Další rok, fakt? No jasněěěě, fakt! A to jseš si jako fakt jistá?" Někde mezi odpovědí "ano" a prohlížením si svatebních či dětských fotek je ukrytá pravda. Nemáte někdo prosím číslo na Gandalfa? Že by mi chytře poradil, co a jak? S Hobitínem jsme teď sousedi.

Můj seznam "relativních trablů" je téměř nevyčerpatelnej. Jediná věc, která Vás právě zachránila od doživotního přísunu negativity z mojí strany, je seznam radostí. 

Na výsostným místě pro tenhle týden se umístila noc protančená s kamarádama z celýho světa. V domě Zélanďanů. Kteří nás vůbec neznali a přesto si k sobě dvacet zvlčelých dobrodruhů pozvali. 
Ptáte se proč? Glenovi a Geylyn totiž odrostly děti, ale neodrostla jim chuť žít a bavit se. Mají rádi Čechy a taky anglický snídaně – fazole, vajíčka, slanina, bramborák… Toho všeho jsme si následný ráno užili doplnýhobřicha. Seděli jsme všichni u kulatýho stolu na terase, poslouchali déšť a společně se smíchem a jídlem léčili kocovinu. 

Do seznamu taky patří jeden z nejkrásnějších západů slunce, co jsem kdy se zatajeným dechem pozorovala. Tucty anglických slovíček a tsunami výslovnosti, který se do mých ušních bubínků den co den valí. Děkuju, uši moje, že jste zatím přežily bez zánětu nebo hluchoty, jste moji hrdinové! 
A v neposlední řadě tenhle týden made my day fakt, že kdyby náhodou náš vztah s Míšou nevyšel, můžu si namísto Tinderu pořídit letenku na Vanuatu - ostrovy v Oceánii. Místní kluci by mě prej totiž brali… Jako svojí třetí ženu třeba. Slíbili, že podle tradice by mi postavili i vlastní dům – na pláži samozřejmě! Díky vlasy moje zrzavý, pro kluky z ostrovů dosud neznámý, jen díky Vám se už nemusím bát o svojí budoucnost. Zatím teda Míša odolal nabídce prodat mě za stádo kravek, ale kdo ví, vidíme se třeba jednou na Vanuatu! Nebo teda určitě - v říjnu totiž letíme na pořádnou prohlídku, to abych věděla, do čeho potenciálně jdu, že jo!

Moje seznamy štěstí a nesnází můžou bejt téměř stejně dlouhý, ale nakonec seznam radostí vždycky zvítězí. Je na něm totiž psáno, že si plníme svůj sen. A že všechny ty bolístky to za to stojí.

Takže moji milí, radosti mějte a hodně se smějte! Za týden ahoj!  ❤ 😊


No comments:

Post a Comment

@staypilgrim