Deník kecky aneb v jiným světě


Přišel novej tejden, přišel taky podzim… Sluníčko sice pořád většinou občas svítí, ale ochlazuje se. A to já tak nerada! 10. dubna jsem dokonce vytáhla druhou peřinu! Tohle datum si pamatuju naprosto přesně, naše spolubydlící Helen mi totiž ráno řekla: „Dneska je to přesně 50 let, co jsme společně s Neilem.“ „Wow, to je úžasný“ odpovídám jí s úsměvem, aby mě za chvíli hezky přešel. Totiž milá Helen způsobem 'alá' tohle nestojí za zmínku dodala: „A dneska taky přijde super bouře, rok co rok se vrací zpátky. Jednou, zrovna před těma 50 lety, převrhla zaoceánskou loď Wahine. Je to vždycky divoký.“


Hm, řeknu Vám, ten internet je kouzelná věcička… Ovšem jen do tý doby, než člověka napadne googlovat si třeba vlastní diagnózy, ba co hůř – světový katastrofy. Dlouho jsem odolávala, přes prsty se plácala, ale nakonec jsem sousloví „ship Wahine“ přeci jen do toho vyhledávače zrádnýho napsala..
Zbytek noci jsem se jako spávnej strašpytel s každým zakvílením větru, hasičskou sirénou a prasknutím budila. Moje sny byly plný zemětřesení, tsunami a převrácený lodi na našem domě. Děkuju Helen, ještě že alespoň to Vaše manželství neskončilo katastrofou. Každý pozitivum se počítá. 

A bylo jich vlastně mnohem víc – naše filipínská spolubydlící Bella se zřejmě blížící se pohromy zalekla jakbysmet a vzala si prášky na spaní! Jednou jedinkrát nás totiž nebudilo její filipínský štěbetání u skypu. Člověk by řekl, že většina lidí ve dvě, ve tři nebo ve čtyři v noci spí, a když už nespí, budou spát ráno. Ale naše Bella? Kampak my na ní. Celou noc na síti a v 6 hezky budíček pro celej dům – asijský písničky na probuzení, hodinová sprcha doprovázená zpěvem a třešnička nakonec - nekonečný libozvučný hluk fénu. 


Budiž blahořečen Ty, cos vynalezl špunty do uší, kam se na Tebe hrabe Edison a jeho žárovka! 

Já opravdu na cestování miluju tyhle střety kultur a světů.. Obvykle ale až zpětně.. :D V těhle chvílích neexistuje nic lepšího, než vyměnit INTEZIVNÍ kurzy filipínštiny za zpěv ptáků tam venku. A to je Vám tady taky jinej svět. Když jsme vyráželi na cestu k říčce s všeříkajícím názvem "Blue Springs", netušila jsem, jak moc všeříkající bude! Že je tady voda průzračně čistá, na to už jsem si zvykla. Že ale bude duhová? To už je i pro mojí představivost moc.


Tyrkysová, tmavě modrá, brčálově zelená, žlutá… Zářící kopce okolo, louky kopretin a pastviny plný krav. 




Naše pohledy zakryly nepřítomný ale šťastný pohledy po vzoru měsíčku na hnoji.. Výstižnější možná bude přirovnání k upřeným pohledům všech těch kravek okolo - příznačně taky na hnoji..



Chtěla bych teď napsat mnohem víc o tomhle osvobozujícím zážitku, o tom jak se naše duše rozzářily a my si užívali přítomnej okamžik po několik hodin.. Ehm. Pár kilometrů to kroužení mimorealitou opravdu bylo.. Blíž a blíž k parkovišti zážitek ale nabíral úplně jiný grády. Můžu Vám třeba barvitě popsat nespočet výprav asijských turistů, kteří:

s nadšením sobě vlastním udělali snad tisíce fotek na jednom místě
pokřikováním vyplašili i ty ptáky ve stromech (není se co divit, takováhle konkurence se prostě nedá)
cedule „please stay on road“ si vyložili jako vybídnutí k pošlapání všeho živýho mimo cestu
několikrát nás málem shodili z mostu, na kterej se jinak vejde pohodlně kočárek. Jo a troufám si říct, že chyba nebyla na mojí straně - díky tvrdý práci na sadu jsem totiž zhubla už dvě a půl deka! Ha! 

Každá idylka jednou končí.. Aby jiná mohla začít, já vím.. Ale přiznám se Vám, někdy bych do toho kopla..  Ovšem jak se znám, prst bych si ukopla.. A tak je lepší natáhnout večer dvě peřiny přes hlavu a nechat se znovu uspat filipínskou ukolíbavkou. To poznávaní jinejch světů za to totiž přeci jen stojí. 😊 



No comments:

Post a Comment

@staypilgrim