V Thajsku i jinde; každá cesta někam vede

Jungle, tma a motorka? No jasně, to chceš! 😊

To máte tak, i na ostrově Ko Phangan najdete stejně tak, jako v každým z nás dvě odlišný tváře. Jedna z nich je tuze přelidněná, zato dobře přístupná. Ta druhá by se dala úplně skromně přirovnat k ráji! Jenže schovaná je za junglí hustou, že by se dala mačetou krájet. A taky za asfaltem neasfaltem.. 
Nu uznejte, mohli jsme jako správní tuláci udělat jinak, než ukázat na davy dlouhej nos a vyrazit vstříc božskýmu klidu? 😊

Dny ubíhaly klasicky podle plánu, kterej vlastně nikdy neexistuje, a my dostali ten nejskvělejší nápad – totiž vydat se za proslulým západem slunce na druhou stranu ostrova!

Vyhledali jsme jednu ze spolehlivých půjčoven skútrů a poučeni z předchozích nezdarů naší nadupanou mašinku podrobili pečlivýmu zkoumání. Nafotili jsme škrábance všeho druhu, učinili testovací jízdu, zkontrolovali všechny kontrolky a se spokojeností sobě vlastní nadšeně kývli – jo tak tuhle fešandu berem! Padesáti kilometrová cesta za všemi kýči světa, který ale prostě musíš vidět, mohla začít!

Západ slunce byl famózní, ve vzduchu visela romantická idyla.. Nastal prostě ten nejpříhodnější čas, aby nám všudypřítomnej Buddha ukázal, kdo je tady pánem. 

Když jsme se za zpěvu ptáků a soumraku rozhodli osedlat našeho šemíka, lehce nás překvapilo, že světla tzv. ani neškytly. S klidem a vědomím, že asi nevíme, jak na to, jsme začali pátrat po příčině...O něco pozdějc nervóznější a s vědomím, že si vygooglime, jak na to, jsme se nevzdávali. Nakonec jsme zoufale a s vědomím, že jsme v čudu začali přemýšlet, jak se dostat přes cesty připomínající motokros do postele. 

Ptáci přestali zpívat a tma pořád houstla..

I jala jsem se jako zkušená spolujezdkyně svítit na cestu úzkým proužkem světla z mobilního telefonu.. Řešení situace to bylo veskrze geniální… Až na...
  • Nekonečný bloudění v hlubinách lesa. Buddha nám ale přeci jen nahodil vějičku. Našli jsme totiž milý Thajce, kteří strávili desítky dlooooouuuuhých minut, aby nám pak nadšeně a s jásotem ukázali.. Jo, oni našli svoji malou vísku na mapě! Samou radostí nám už ovšem nebyli schopní poradit kudy dál.
  • Monzunovej déšť, kterej se spustil tak náhle jako moje slzy. Těžko říct, jaký kapky byly větší, ale musím uznat, že jsem asi prohrála. Přes provazy vody všude okolo totiž nebylo vidět na metr před sebe. Můj telefon se statečně rozhodnul nasadit všanc nejen svoji baterii ale i  displej a se softwarem bojovníka pořád svítil.. Když jsem ovšem ucítila, že i z kůže na mojí dlani se stává něco jako nasáknutá houba, došlo mi, že brzy asi dosvítí..
"Ještě že vás máme, zlatý český ručičky, ještě že vás máme!"
     Jo a taky dostatek plastových tašek. Se skomírajícím mobilem obmotaným zářivě žlutýma igeliťákama jsme se nakonec mohli ubírat cestou „zvesela“ dál!
  • Pár šrábanců po těle, jeden větší šrám na noze a skoro vypíchnutý oko. Toho všeho se nám dostalo díky brždění nohama v nepředvídatelných zatáčkách, hlubokým vyježděným kolejím kolemkol a větvím tropických stromů, který se nám rozhodly dát fackovací lekci.. Příznivcem fyzických trestů teda nejsme, ale musíme uznat – zabralo to perfektně. Tahle vyřídilka v nás zanechala dojmy ještě dlouho potom (obzvláště ve spojení s kur*evsky slanou vodou).

Stejně jako fata morgána i náš bungalov se po hodinových peripetiích objevil v dáli.. Buddha prostě stál při nás.. Nebo možná seděl, protože samou srandou se asi musel zlomit v pase. Bůh ví..

Skútr jsme se rozhodli vrátit následující den a natrénovali si i náležitý „poděkování“ za poskytnutý služby! Našlapovali jsme pomalu, důležitě, s naštvanou kamennou tváří i rozhořčením alá hysterka.  Po našem detailním popisu události a s očekáváním minimálně tuctu thajských masáží zdarma jako revanš za všechny útrapy, přišlo překvapení číslo… Já už vlastně ani nevím kolik! 😊

Místní Thajci se začali huronsky smát, poplácávat nás po ramenou a dokonce si nás nadšeně fotit. 

Exotika neexotika, na podobný exoty přeci nenarazí každej den, že jo! Trvalo nám zhruba půl minuty, než se naše koutky začaly cukat a naše hlavy si uvědomily, že.. 

Člověk vlastně nepotřebuje to světlo na motorce, když dokážou jeho svět rozsvítit lidi okolo. 

A právě tohle moudro bylo na tý p(r )odělaný krasojízdě vlastně to nejkrásnější. 😊


No comments:

Post a Comment

@staypilgrim